libiku, před dvěma lety byl syn "dítě", teď je nezávisá osobnost a zdá se, že mu ta místní oblíbenost asi stoupla do hlavy. Odrodil se, chlapec. Pozve celou ulici, ale maminku, která se provinila jenom nerozvážnou návštěvou, ne. Zřejmě se nějak vymezuje jako dospěá nezávisá jednotka. Před dvěma lety byl ještě student, o kterého se maminka stará, teď nestojí o její péči a nehlášené návštěvy, patrně v jakési souhře - ovlivnění snachou a tchánovci.

Babička je smutná. Co chlapec? Možná by stálo za to omluvit se mu za ten přepad v noci. Podívat se na věc jeho novýma (nezávisle dospělýma) očima. On se již necítí jako maminčin chlapec, ale..................... oblíbený doktor, otec, živitel rodiny. Změnil se. Buď ho babička vezme na milost i jako vymezujícího si svoje území, život... nebo bude dusno. Ona bude stále očekávat omluvu a více vřelosti od syna, on už k tomu není ochoten, není toho schopen. Je jinde. Není to maminčin chlapeček Možná je drobet upjatý, ale co už s tím, je-li to tak?