libiku, to máš fakt těžký. já bych zase nikdy nepochopila přepadovku ve tři ráno, ani při narození dítěte a udělat mi to kdokoliv, tak mu asi taky mám potřebu nastavit nějakou hranici.

jediné, kdy jsem toto schopná akceptovat bez problémů, je když někdo umře nebo se děje něco podobně tragického, jako například kdyby ke mně ve tři ráno přišla kamarádka, že chtěla skočit z mostu a že potřebuje pomoct nebo tak něco.

problém lidí, kteří nerespektují to, že druzí mají nějaké hranice, je, že se pak cítí dotčeni, když jim je ta hranice nastavena. jsou příliš zaměřeni na sebe, na svůj "dobrý úmysl", na své potřeby. to, že to tomu druhému není příjemné, chápou jako pomalu urážku či charakterovou vadu. a to fakt kazí vztahy.

jako na místě syna bych nevyžadovala omluvu, omluva se totiž nemá v rámci rodiny co vyžadovat, ale říct "hele mami, nebylo mi to příjemný, už to takhle nedělej" mi připadá zralé a sebezáchovné.