Jsem teda dost překvapená. Naskakují mi různé možnosti, pocitově si myslím toto.
Oni mají děti rádi, tvoje děti. Chybují v tom, jak to dávat najevo. Někdo si myslí, že "nemusí" vůbec projevovat vztah, "todápřecerozum", že je mám rád. Vaši jsou rozvedení, o rodičích partnera nevím nic. I když nerada, použiju to slovo - je to složité. Možné starší a neřešené problémy, křivdy...
Že oni si myslí - tak to holka všechno zvládá, my se ji do toho nebudeme motat..., my nejsme tak šikovní, ještě by se ukázalo, jak jsme slabí.
Mají třeba mindrák, nikdy ho nepřiznají...
Tzv. promluvit si o tom - ne, k ničemu.
Je hrozné fópa závidět vlastní dceři či snaše, že se jí v životě daří daleko víc, než jim. Na novým životě vidí, jak jde čas a co všechno prosrali.
Blbý je, že je napadlo to nejhorší - Kambale to trochu osladíme, ať nemá všechno.
Miláčku, v přítomnosti radím tyto úvahy na nějakou dobu vypnout.
V budoucnosti bych jim dala šanci na druhý pokus, určitě.