Eudo, tak já třeba s ní nesouhlasím......jak často říká manžel....mě měli vždycky na práci.....

Kdykoliv něco bylo potřebovali a potřebují....jsem to já, kdo to nějak udělá.

Připadá mi, že, když prarodiče nejeví o vnuky zájem, může mít různé důvody. Pracovní vytížení prarodičů, vzdálenost jejich bydliště- i když je dovezu nepromluví s nima max. u jídla(roky), jejich nemoci (nemocný nejsou) a zvyk mít svůj klid (možná kdysi jsem si myslela, že to je naklizený byt,ale sestry děti jí nevadí) a svoje vlastní zájmy(zájmy nemají až tak žádné), neposlušní (poslechnou relativně na slovo, od vždycky max. napodruhé) a nevychovaní vnuci (to si nemyslím většinou se dovídám, že jsou hodní, samoobslužní), peskování od dětí(nikoho nepeskuju, dokonce už se ani neptám, proč takový OBR dvojí metr) - rodičů vnuků a mnoho dalších.
Zvlášť zarážející je, když jsou to prarodiče z obou stran.(ani manžel si rodiče nevybral tchán je potřetí ženatý a paní má vlastní vnoučata, péče jde tam, ona ho k nám samotného nepustí)
Tam může být chyba i u rodičů dětí. Měli by se zamyslet hlavně nad sebou.(zamýšlím se roky, nic jsem nevymyslela.....rodiče si myslí, že přistup je stejný-info staré 4roky)
Třeba jak se k prarodičům chovali ještě předtím, než děti měli.
(jezdili jsme a starali jsme se, nyní to vidím jako velkou chybu, protože vděk žádný)

A spíš se kloním k tomu co tu ráno někdo napsal: zlobivá dcera....(blbka co se nevztekala, vždy udělala co se chtělo, aby rodiče nevytočila a ty si našli zase něco jiného.....)