Milá Irmi,
upřímnou soustrast.
Ztráta životního a milovaného partnera je vždycky bolestná. Přesto, ač jsi zoufalá a smutná, Tvůj život neskončil, ale pokračuje dál.
Kdybych byla na Tvém místě, nebála bych se slz, ale na druhé straně bych dělala něco, co by mi pomohlo - sdílení se s těmi, které postihl stejný osud a jak se s tím vyrovnali, hledání nového životního směru, co Tě baví a naplňuje.... samozřejmě pozvolna a velmi postupně.
Čas smutku nelze přeskočit.
Před týdnem jsem byla na pohřbu souseda. Zdravý, mladý, 62 let, po operaci se už neprobudil. Na jedné straně obrovský šok. Na druhé straně - nebolestivá, rychlá smrt, žádné další přežívání. Každý z nás žije s vědomím, že jednou zemřeme, přesto nám život nabízí své možnosti i po takových smutných a bolestných situacích.
Modlím se za Tebe i za Tvého muže a věř, že jsi úžasná a platná i právě teď.