Já si myslím, že prezentuješ nějaké ideální, nejlépe korektní pracovní nebo obchodní vztahy, ve kterých člověk není nijak emočně zainterosavaný a může všechno rozumně a logicky posoudit. Lidé ale nejsou roboti a obzvláště v rodině jsou emocionální reakce na nějakou pro ně citlivou záležitost běžné.

Takže rodiče třeba dostali od svého syna a snachy nějakou nabídku na prodej domu, ze které ale mají pocit, že není skutečnou pomocí, ale využívá jejich svízelné situace (prodej pod cenou, placení nájmu atd.). Nechci teď vůbec rozebírat, jestli je jejich pocit oprávněný nebo ne, ale takto to zřejmě cítí. Takže na to s nějakými emocemi reagují. Naopak rodiče dali synovi a snaše nějakou protinabídku, ale ti na ni místo rozumného vyhodnocení opět reagují emotivně - mají pocit, že naopak je rodiče využívají a tlačí je do něčeho, co je pro ně nepřijatelné. Pocit křivdy je na obou stranách. Problém není v tom, že někdo křičí, ale v tom, že každá strana se zakope ve svém příkopu s pocitem, že ta moje křivda je větší a oprávněnější. Tím se samozřejmě ty rodinné vztahy rozbíjejí.