Kat, takhle šíleně se chová jen celkem malé procento lidí s demencí a navíc je možné to aspoň do určité míry korigovat medikací. Tu moje matka striktně odmítla, jako lékařka byla v tomhle dostatečná autorita.
Takže jsme žili s odmontovanými kličkami u oken (babka otvírala okna a házela z nich věci, třeba talíř plný špaget, což z osmého patra a nad vchodem do lékárny nebylo příliš vtipné), s kompletně vypnutou vodou a plynem, zapínáno jen v tom okamžiku, kdy jsme to potřebovali zapnout, a někdo z nás to musel hlídat, jinak jsme nestíhali přimonotvávat tu jednu kličku an okno a větrat plyn a tak. Jako zpětně vidělo to bylo šílené, ale tyhle technické věci mi tehdy zas tolik nepřišly.