Kudlo, já Ti ani nevím, jeslti jsem tehdy nějakou potřebu pečovat měla nebo neměla. Nikdo se mě nikdy nezeptal.
Popravdě, myslím, že bych možná i do určité míry měla, nenazvala bych to potřebou, opravdu jsem svou babičku neměla ráda, ale určitý pocit zodpovědnosti a soucitu jsem v sobě měla tehdy i dneska a myslím, že by mě to dokázalo přenést do udržení té "odosobněné péče" a zvládla bych to.


Jak to dělat, když je potřeba péči rozložit...no, myslím, že je hezké se třeba zeptat, požádat, no, takový tyhle věci:) Někdy se pak třeba dá i sladit diář všech zúčastněných, dá se použít medikace, dá se využít odlehčovací péče na dny, kdy to opravdu koliduje pro všechny, dá se využít částečně pečovatelských služeb...asi jde leccos. Nemám bohužel osobní zkušenost.

Opravdu si nemyslím, že bych měla trauma z náročné péče:) Tu technickou část jsem zvládla myslím dobře.
Tu rodinně - psychickou... tu bohužel ne, z dnešního pohledu bych...no, bych leccos. Ale zpětně nepovažuju za svoji chybu, že jsem jako dospívající a čertvě dospělá byla vydíratelná

Myslím, že tohle všechno ani nikde moc nevypisuju a nevyprávím, ale v téhle diskusi mi to přišlo dost k věci, protože tady jde právě o nedobrovolné pečování a to není nic samozřejmého.