no dvanáctileté děti by si spoustu věcí měly řešit mezi sebou, ale vzhledem k tomu, že dotyčná holčička se svěřila své mamince, tak to asi řešit nezvládá neumí a je na místě, aby rodiče nějak zasáhli.
Moje dcera se v tomhle věku šíleně rozkmotřila s kamarádkou - napřed mi přišlo divný řešit to s její mámou - ale prostě jsme to s holkama probraly, každá po naší koleji - a holky zůstaly kamarádky - už ne nejlepší kamarádky, ale jsou schopné spolu fungovat a respektovat to, že se posunuly každá někam jinam a zmenšil se počet styčných ploch a zájmů, ale když se vidí, tak si to užijou. Což je fajn, protože obě patří do širší party dětí a kdyby jedna z nich musela partu opustit, bylo by to blbý.

Bohužel tohle je zlomový věk - v tom, že ano, člověk by jim neměl a nemůže stát za zadkem - ale když už ty děti přijdou s problémem, tak je to proto, že mají probém, který nejsou schopné samy řešit. A je na dospělých, aby jim ukázali cestu. A ne je poslali do háje s tím, že "už jsi starý dost na to, abys to řešil sám, neotravuj". Tím, že dítě nastoupilo do šesté třídy, nebo mělo dvanácté narozeniny, se nestalo "dospělým", je tam jakási přechodná doba, kdy je ta intervence nebo mediace ještě zapotřebí. Třeba s případem našich holek to bylo o tom, že si ani jedna nedokázaly stanovit hranice a zároveň je nebyly schopné respektovat u té druhé (moje kontaktní dcera třeba "nevěděla", že jsou lidi, kterým je fyzický kontakt nepříjemný - ona objímáním vyjadřuje přátelství, ale jiní to můžou brát jako obtížné - ale v těch dvanácti letech si tohle s tou kamarádkou nebyly schopné verbálně vysvětlit - takže kamarádka s pocitem, že jí to dcera dělá "naschvál" jí začala dělat jiné naschvály, misto, aby jí řekla "neobjímej mě každý ráno při příchodu do školy, je mi to nepříjemné").
Přitom stačilo poměrně málo a nedorozumění se vysvětlilo.

Zrovna tak holka, která si půjčuje peníze může žít v domění, že půjčování je v pořádku, protože od malinka jí učí, že kamarádi si půjčují hračky atd... a třeba není schopná domyslet to, že někdo ty peníze může chtít zpátky (zvlášť jestli je z rodiny, kde se na nějakou tu korunu nehledí) - že pro ostatní dvacka není jako nabídnout bonbon z pytlíku.
A nebo je tam problém v tom, že jí rodiče nedovolují kupovat si párky v rohlíku, ale pak by měli rodiče vědět, že si je holka opatřuje jinak - třeba se děsně diví, jak to, že se holce rozjel ekzém, když oni dodržují pravidla výživy....