"bez babicek,chuv a jine pomoci to.moc nejde"

jde to, ale dře to

zvládla jsem pracovat bez hlídání (tedy hlídání kvůli práci, na občasné vyražení ven hlídání bylo a jsem za něj moc vděčná), tedy žádné babičky, chůvy, uklízečky.

Ale: rozhodně jsme neměli uklizeno, uvařeno bylo jen díky tomu, že to dělal téměř výhradně muž, a dokud byly děti malé, měla jsem prakticky nulový čas na sebe (tj. dělat něco jen sama bez dětí).

Ale měla jsem to nastavené tak, že si musím stanovit priority, a ty moje byly děti a práce. Domácnost a vaření jsem nepovažovala za tak podstatné, abych to chtěla stíhat, hospodyňkovství mě nikdy netěšilo a je-li to nutné, bez mrknutí oka budu překračovat prakticky jakýkoli nepořádek (no dobře, hnijící zbytky ne, ale jinak mám toleranci obrovskou).

Pokud mě mrzí, že něco nestíhám, nikdy se to netýkalo těch provozních věcí, vždycky jen práce, dětí a času na lidi.

Jo a za dost podstatný k tomu, že to šlo, považuju, že jsem OSVČ a nemusela jsem chodit na pevnej čas do práce.