"Vis, jak je tezke vysvetlovat lidem s podobnou diagnozou, jak se citi druzi? Kdyz oni sami nejsou schopni "citit" (=emocionalne pochopit, jaky to je pocit?)"

Eudo, to není úplně přesně řečeno.
Autisté samozřejmě cítí i emocionálně chápou, i jsou empatičtí.
To co nechápou je, PROČ nemůžou tu pravdu říct, když to tak prostě je. Jim samotným totiž zpravidla nevadí, když se na jejich adresu konstatuje nějaký objektivní fakt. Celé je to ale děsně individuální, každý je jiný, stejně jako "běžná" populace.
Pokud se ti podaří najít racionální argument, proč má autista něco říct nebo neříct, uzná, že máš pravdu. Většinou ale najde ještě silnější argument a bude mít pravdu on

Příklad: ve skutečnosti neexistuje žádný pádný důvod, proč by se měli lidi zdravit (myslím tím nějaké "dobrý den"). A už vůbec ne zdravit lidi, se kterýma si nerozumíš. Nějaká společenská pravidla jsou děsně chabej argument. Když budeš na někoho tlačit, pozdrav, tak už konečně pozdrav, jak to, žes zas nepozdravil, tak si toho jedince proti sobě jen zbytečně popudíš, nebude tě uznávat, klidně si k němu tím úplně uzavřeš cestu.
Můžeš se pokoušet donekonečna vysvětlovat, proč je vhodné pozdravit, ale musí to být logické. Ale stejně nedocílíš toho, aby vždycky a všude pozdravil