Čím dál tím více mám pocit, že jsem taky AS. Navíc mám syna se stejnou diagnózou. Spoustu věcí má zvládnutých, ale taky nechápe, proč není výhodné chodit do školy s mečem a cestou máchat rukama a čarovat, povídat si pro sebe nahlas a ještě jazykem, velmi podobnému tomu, který umí pouze Harry Potter a Voldemort, no a můj syn, kamaráda má v podstatě jednoho, děti si z něho dělají legraci a on se vždy rozčílí a začne čarovat ještě více ….
Takhle to sice nemám, ale přání někomu k narozeninám, pochválit někoho, vůbec podat někomu ruku, objímání nevedu, protože to úplně nejvíce nesnáším, zdravit sice zdravím, ale není to jakoby samozřejmé, nesnáším, když mi někdo nabourá můj osobní prostor, koukat z očí do očí je trest, těch věcí bude více. Vlastně nejlíp s lidmi pokecám virtuálně