Meluzínko, ono to opravdu od tebe chvílemi působí dost kategoricky. A my jsme zase celkem dost citlivé po všech těch radách "řemen by to spravil".
Obrovský problém v komunikaci s dětmi, které jsou "vysoce funkční" je v tom, že naše chování se těžko popisuje algoritmicky. Protože je tam hromada výjimek. Jak jsem psala Kudle, můžu říct, že ke vzhledu lidí má dítě vyjadřovat pouze, když by to bylo pozitivní. A teď si představ, že máš třeba rozmázlou řasenku. Není to pozitivní a týká se to vzhledu. Můj syn by ti to neřekl. Navíc dítě ještě spoustu věcí neodhadne z důvodu věku, tj. i normální dítě by tápalo.
Já chápu, že pokrok bude pomalý a snažím se, tak jako další, hledat pomůcky a možnosti, jak vysvětlit. A další je, že se vymotáš z jednoho "nechápání" a jdeš na další. Protože život je pestrý a děti rostou a mění se jejich akční rádius...
Můj syn ma obrovské štěstí, že je ve škole, kde lidé mají s PAS zkušenosti a mají chuť mu pomáhat tím, že mu v případě potřeby vysvětlují. Tj. neomlouvají ho, nešetří, ale upozorní a vysvětlí. Za poslední dva roky udělal obrovský pokrok.