Podívej, já teď možná vytrhnu z kontextu jednu větu, která na mě působila nepříjemně: "Ale já předpokládám,ze ma jinak normální inteligenci a pokud chce s druhými kamarádit,může se naučit nějaká pravidla."
Na mě to působí tak, že předpoládáš, že dítě se nesnaží, že matka ho neučí jak se má chovat a obecně že kluk se nemá divit, když se to doteď nenaučil.
Netvrdím, že jsi to tak myslela, ale na mně to tak působilo. Protože jsem ale současně předpokládala, že jde spíš o to, že neznáš tento typ dětí a nechápeš, že pro ně to je velmi obtížené k "naučení", tak jsem se ti snažila k tomu napsat vysvětlení, v čem je to těžké.
Jinak bych řekla, pokud sama nemáš zkušenosti s přesně touhle "lehkou formou", že můžou pomoct spíš otázky, než rady, které jsme v mnoha obměnách všechny slyšely mnohokrát. Ale otázky kupodivu pomůžou, protože se obvykle lidé ptají různě a svým způsobem tě to donutí se na dítě podívat jinak.