Meluzínko, opravdu každá chápeme věci jinak.
Věty typu:
"To tvemu synovi nemůžeš vysvětlit,ze ty same pocity osamělosti,co ma on,maji i druzi lide? A proto se naučit takové věci nerikat.
Naučit ho,co nechci,aby lide říkali mnė,nerikat i těm druhým? "

nechápu jako předávání energie, ale jako výtku a více-méně obvinění z neschopnosti.
Já jsem se zapojila v podstatě jenom proto, abych ti objasnila některé rysy chování dětí s AS. A ano, jsme hodně citlivé, protože musíme fungovat s dětmi, které se sice nezdají, ale jsou velmi háklivé na slovíčka. Musíme vážit na lékárenských váhách co říkáme, pokud chceme u dětí dosáhnout pochopení. Protože když ty děti (tedy některé) dobře vedeš a ony ti věří, tak doma vypínají "kontrolu" a uvolní se a stávají samy sebou. Což je totéž, jako by přeply do módu mimozemšťana a ty se s tím musíš popasovat. Časem se stáváš citlivá taky.
A věř mi, že jsme i tvrdé, protože bez důslednost a tvrdosti by ty děti nemohly fungovat ve vnějším světě. Jenom to tak nevypadá, protože navenek jsou "jenom divné".
Mého syna mi chtěli dát do stacionáře s tím, že se nikdy nezapojí. Studuje gymnázium, dělá taekwondo, jezdí na tábory a má kamarády. Normální školy, tábory, kamarádi. Bez jeho a mé dřiny by to nešlo.
Ježibaba co ho chtěla zavřít ho potkala na soutěži, kde se umístil druhý a nepoznala ho a nevěřila mi, že jsme ho "nedala odborníkům". Jsme tvrdé, ale jinak, než to asi chápeš ty.