Mám jedno malé dítě (7) a to velmi hodné.
Od malička má kamarádku (6,5), která je naopak "zlobivá" - čili strašně divoká, srší z ní energie, u ničeho nevydrží, nezavře pusu, ničeho (nikoho) se nebojí, všechno musí zkusit, nemá žádné společenské zábrany... Svoje rodiče neposlouchá, resp. oni ji buď tedy neusměrňují nebo sice usměrňují slovně, ale ona je naprosto ignoruje a oni si poslušnost nevynutí.
Teď jsme byli na společné dovolené a "samozřejmě" následuje těžká krize ve vztazích - prý jsme ji moc vychovávali, oni by si nedovolili naše dítě takhle vychovávat, oni si nepřejí, abysme ji vychovávali a tak.
Paradox je, že celou dobu jsme poslouchali, jak je zlá, neposlušná, párkrát i (lehce) dostala nějaký ten lepanec, že už na dovolenou nikdy nepojede a tak.
Mě má holčička (jako "tetu") velmi ráda, což je asi ten hlavní průšvih, je na mě pořád nalepená, a to na té dovolené v takové míře, že moje dítě i začalo žárlit a sem tam ji odstrkovalo, že "to je moje maminka", u stolu třeba udělala scénu, že ona musí sedět vedle mě atd. Přitom já ji usměrnit celkem dokážu, stačí varovný tón hlasu a příp. zvednout prst... čili já jsem to celkem přežila, i když to místy bylo náročné. Ono tak úplně nejde být s dětmi u bazénů a u moře a nechat je "zlobit", může to být o život.
Přitom děcka se spolu vyřádí, to je fajn. Já si ani nemyslím, že bych ji (v přítomnosti matky) nějak zvlášť "vychovávala", je fakt, že kolikrát jsme do ní hučeli všichni současně - třeba v situaci, kdy jsme jeli hotelovým autobusem, ona si sedla na samostatné dvousedadlo a přicházelo dalších 15 lidí, tak jsme jí museli "donutit", aby si sedla k nám a neblokovala místa, ona na nějaké jedno - "holčičko, nastupují další lidi, pojď se sednout k nám, ať mají místo" rozhodně neslyší. Nebo když si za jízdy v hotelovém shuttle busu stoupne do uličky a začne tam tancovat a zpívat. Nebo když při večeři v restauraci hraje živá hudba - mladý muž na kytaru a ona mu výslovně leze za krk...
NO, nechci, aby to dopadlo tak, že příště nikam s nimi nepojedeme, děti si fakt spolu pěkně zahrají, ale celkem by mě zajímalo, jak to vnímají rodiče těch "zlobivých" dětí, to fakt ty jejich děti nesmí nikdo cizí napomenout, i když oni sami vědí a vidí, že to dítě opravdu zlobí a sami si je usměrnit nedokážou?
Jo, k rodinám v sousedství s dětmi už má zakázáno chodit na návštěvu. Můj muž už taky nechce, aby chodila k nám bez svých rodičů, protože posledně skočila z palandy na takový ten válecí pytel a praštila se u toho do obličeje, že si nevezme na zodpovědnost, aby se u nás zabila.