Bouřko,

já si naopak myslím, že tohle je ta nejlepší varianta.

Když člověk nepozná, že se ho někdo snaží urazit, tak jeho to nemrzí a urážeče to často přestane bavit. Vlastně je to skoro stejný, jako kdyby to poznal a byl natolik nad věcí, že by mu to nevadilo (a spíš útrpně koukal na někoho, kdo má asi nějakej problém, že se snaží urážet lidi).

Já nevím, jestli taky nejsem Asperger, ale myslím, že snaha někoho urazit je vždycky problém toho urážejícího, toho, že je sám nějak frustrovanej nebo že není schopen jiných argumentů. Asi ve stylu Čtyř dohod, že by si člověk neměl nic brát osobně, protože ta urážka není o uráženém, ale o urážejícím.

Jedinej problém u tohoto vidím, aby to nevyeskalovalo ve fyzické násilí nebo šikanu, ale to hrozí spíš v dětských kolektivech, u dospělých naštěstí až zas tolik ne.