První dítě jsme měli zlobivý, náročný, divoký. Nevadilo mi, když mu někdo jinej něco vytkl, byla jsem ráda, když se situace zvládla rychle, bez scén. Ale rodina to dělala s láskou, nikdy jsem neměla pocit, že se na něj dívají stylem - roste pro šibenici. Tím nechci říct, že jsi to dělala! Další naše děti jsou takové ty hodné, radostné, veselé, milé osůbky. Je to neskutečná úleva.
Ale vem si, nemusí to být úplně příjemný, někdy si to rodiče můžou vykládat jako kritiku jejich výchovy. A spousta takových dětí není zlobivých proto, že je rodiče nevychovává, ale mají divokou povahu a je to s nima celkově těžké. Jo a teď rodiče spíš v duchu polituju, někdy i nahlas .