To jsou složité situace.

Zažila jsem ještě za bezdětna, kamarádka měla klučíka, který mi demolovla byt, pak rozšrouboval rádio, na to ona, že je strašně šikovnej, že bude po tátovi inženýr. Jsem byla popravdě vyděšená a říkala jsem si, že ji s mateřstvím asi hráblo, vztahy šly do kopru. To jsou ty opičí matky, taky jsem na ně alergická.


Já teda usměrňuju hodně, když někde jsme, tak pořád koukám co vymýšlí abych zasáhla dřív než někdo jiný a když je někdo jiný v právu a řekne jí, že tohle ne, tak mi to nevadí, ale taky dost záleží na tom jak to řekne. Kdyby řekl třeba "v tomhle věku už bys měla vědět, že se takové věci nedělají" tak bych to brala jako útok na svou výchovu (prostě by mi to tam skočilo). Kdyby jí inteligentně odvedl pozornost, tak já bych následně reagovala sama. Anička je taky dost živá a v cizím prostředí reaguje trochu podrážděně a ne úplně adekvátně svému věku, třeba se s někým nechce bavit, nebo od něj jde pryč když na něj mluví, já se stydím a pak vysvětluju (i dotyčnému), ale co s tím dělat moc nevím.