Shrekyne, "co je ti do toho, kam kdo hází jídlo? Byl někdo v ohrožení?"

Ani naznakem nechapu tuhle otazku. To je presne jadro pudla temata: "Co je komu do toho, co moje dite dela, kdyz to delat chce a mne to nevadi".

Co mne je do toho? Mne je do toho to, ze ja jdu do restaurace za pozitkem. Pobavit se s prateli a najist se neceho dobreho, uzit si vecera ve spolecnosti prijemnych lidi. Od toho ocekavam urcitou uroven, za kterou si zaplatim.


K tomu nepocitam hazeni jidla a patlani, niceni zarizeni, litani ditek a obtezovani hostu revem, "nuceni" okoli na to zirat. Mam presne stejna prava jako host jako jini hoste = dotycni rodice, kteri nejsou schopni brat ohled na to, ze na svete nejsou sami a jejich "prava" se krizi s pravy dalsich =mych, dalsich hostu a zamestnaneho personalu. NBejsem zvedava na nejaky cirkus, to jdu jinam. Kdyz vim, ze moje dite neni schopne se zaradit do urcitych pravidel a ja nejsem schopna ho nejak usmernit, tak ho tem situacim nevystavuju.

Batole nema zadnou potrebu byt tahano po vecerech po restauracich a jist hospodsky jidlo a sedet v nakym lokale, tak v pripade nouze svy vlastni potreby si zaridim hlidani, kdyz uz mam tu nutnou potrebu si vyrazit, nebo nikam nejdu. Starsi dite poucim, ze ma brat ohled. Svoje dite. Cili se uci do budoucnosti, ze na svete neni samo. Kdyz neni schopne to pobrat, nevystavuju ho stresu nove situace, holt sedim doma. Takto netaham deti po operach, na mse (kam teda ja osobne nechodim), na koncerty, prednasky a podobne - deti to nebavi, rev obtezuje lidi, kteri si vyrazi za pozitkem, tudiz to resim jinak.