Těžko soudit z jednoho příspěvku, ale některé ty indicie (dítě neslyší, dítě leze někomu za krk, je živé, rodiče jsou frustrovaní, padne sem tam lepanec) mi evokují hyperaktivní holčičku, kde už rodiče radši říkají míň, než víc, protože čím víc okrikujes a zakazujes, tim míň to dítě vnímá, ale přitom vidíš, jak to ostatním vadí, tak ti občas ujedou nervy. Třeba je to celé jinak, ale i tak si pořád myslím, že vychovávání cizího dítěte není na místě, maximalne se ohradit, pokud škodí přímo mě nebo mé rodině a zbytek citlivě řešit s rodiči.