Bouřko,

chápu, že rodič nestandardního dítěte je ve velice nezáviděníhodné situaci, ale myslím, že tady směšuješ dvě různé věci:

1. že to dítě je MOJE, a tudíž JÁ jsem primárně ten, kdo za něj nese odpovědnost (a případně vykrývá jeho nestandardnost tak, aby to okolí obtěžovalo v minimální možné míře) - bohužel to obnáší i to, že se podstatně více nadřu než rodiče tzv. "hodných dětí". Tady si myslím, že je nespravedlivé požadovat od okolí, aby si kvůli mně nechávalo ničit svoje "gauče" a bez jeho souhlasu na něho část té péče přehazovat, případně se na něj ještě zlobit, když k tomu není ochotno

2. to, že to okolí má plné právo vymezit si SVUJ prostor (a nechtít si nechat ničit SVOJE gauče), ale už nemá právo vyčítat a zasahovat Tobě do Tvých záležitostí, do toho, jak často k nim chodíš na návštěvu, do toho, jak vychováváš svoje dítě a co všechno mu ne/dovolíš, pokud se jich to netýká.

Můj názor je, že musíš to okolí respektovat "na jejich území" (a tudíž když se jim nelíbí, že Tvoje dítě "skáče po jejich gauči", tak je to v tu chvíli Tvůj problém a je na Tobě to vyřešit, buď mu v tom skákání zabránit nebo odejít), ale oni zase musí respektovat Tebe na Tvém (takže pokud usoudíš, že "neustále stahovat dítě z gauče" je příliš náročné na to, abys to chtěla absolvovat moc často, a návštěvy u nich omezíš a oni Ti to vyčítají, tak je to v tu chvíli JEJICH problém a není nutné, aby ses Ty kvůli tomu cítila špatně)