Kudlo, já s tím vysvětlováním diagnózy přestala, když jsem se opakovaně dozvěděla, že v tom případě nemám s tím retardem lézt mezi lidi. Jo, přesně takhle mi to řekl slušně vyhlížející pán ve vlaku.
Dítě nepískalo, nekřičelo, nekopalo, sedělo přitisknuté ke mně a polohlasem mlelo dokola jednu básničku. Bohužel krátkou. Pokud bych to zastavovala násilně, byla by scéna jak vyšitá, protože šlo dítě přetažené, rozrušené a ospalé. Díky opakování byla šance, že rychle usne.
Proto jsem usoudila, že můžu říct, že je alergik (nejí hodně věcí a lidi rádi dětem nabízí), ale že je aspík říct nemůžu.