Madelaine,

já zvracení beru prostě jako že se člověku udělá blbě - to se mu přece neudělá schválně a samotnýmu je mu to nepříjemný.

Předcházet tomu jistě jde, ale jen do určitý míry - Kinedryl a pytlíky po ruce, takhle jsme to řešili u našich dětí, ale když byli malí, tak se taky stalo, že se zeblili tak, že pozvraceli i sedačku a my jsme pak zažili výživný večer na hotelu, když jsme se to pokoušeli dostat z děr v těch pásech, fuj fuj ještě dneska.

Takže ocením, když někdo, kdo ví, že na to trpí, si vezme ten Kinedryl a má pytlík, aby nepozvracel všecko kolem sebe, ale plně chápu, že občas zapomene nebo to podcení, a nenapadlo by mě uvažovat stylem, že je to trapný nebo že to lze ovládat (někdy asi jo, ale ne vždycky, a když se někdo pozvrací v letadle nebo v buse, tak to beru tak, že už to asi ovládnout nemoh a je mi ho líto a trapnej mi nepřipadá ani náhodou, vždyť si klidně můžu představit sebe na jeho místě)