Narazili jsme na to ve vedlejší diskusi.

Vadilo by vám, kdyby prarodiče vykládali vašim dětem svoje "světonázory" (ve smyslu víry, politickýho přesvědčení, náhledu na svět) s tím, že to je čistě vaše parketa jako rodičů?

Vedle to padlo a já si uvědomuju, že mě nikdy nenapadlo, že by něco takovýho mohlo vadit a proč.

Chápu, že by vadilo, kdyby to prezentovali stylem "takto to je a přes to nejede vlak, Bůh existuje a je jen jeden, a to Alláh/Jehova/kdokoli jinej, a tvoji rodiče jsou neznabozi a přijdou do pekla, když na to nevěřej, pojď se mnou do kostela a já tě zachráním", to by mi vadilo taky a hodně".

Ale vadilo by to i u prarodičů, kteří maj sice ten názor jinej než rodiče, ale uznávaj, že těch "cest na kopec" je hodně, dítěti by to necpali, ale řekli by, jak to maj oni?

Pořád se nemůžu dobrat toho, co by mohlo vadit na tom, že dítě odmalička zjistí, že lidi jsou různí a můžou mít různé názory, ale přesto se můžou mít rádi a vycházet spolu a že vlastně zas o tolik nejde?