Zažila jsem dualitu světonázorů rodičů a prarodičů, tedy rodičové neřešili a babička s dědou občas něco zacitovali a měli doma tématickou výzdobu a chodili do kostela.

Vzhledem k tomu, že prarodiče byli velmi zajímaví, připouštěla jsem tu možnost z několika málo procent, ale při velké lásce k rodičům jsem si občas myslela, že babí s dědoušem jsou holt tak trochu retro a možná tomu nerozumí.

Uvěřila jsem daleko později.

Jako dítě jsem se nebála peklíčka, bála jsem se smrti, která byla na vesnici součástí života (průvody přes náves, čumění za zdí hřbitova). Babiččina vize nebe mi připadala správně marxisticky nepravděpodobná, protože jsem viděla ty hrobové díry a nebylo mi technicky jasný, jak by tudy kráčeli mrtví do nebe

Myslím si, že kde se respektují generace, není problém nic a zmatek nastat nemůže.