Přidat odpověď
Eudo,
promiň, ale připadáš mi úplně "hluchá" v tom smyslu, že vůbec nereaguješ na to, o čem je řeč, ale zato neustále omíláš věci, na který se tě nikdo neptá (ale vyčítáš lidem, že se tě na to furt ptaj).
Nebo se možná já vyjadřuju tak nejasně?
Tak to zkusím ještě jednou.
1) Beru na vědomí, že TY se s lidma nemáš potřebu bavit o jejich náboženství. A NEptám se tě na to, proč to tak máš, ani netvrdím, že je to špatně. JE MI TO JEDNO A POVAŽUJU TO ČISTĚ ZA TVOJI VĚC (A jestli ještě podesátý napíšeš, že nechápeš, proč se tě furt ptám, proč nejsi ochotna diskutovat s lidma o náboženství, tak začnu mlátit hlavou do zdi, protože já se tě na to NEPTÁM)
2) Beru na vědomí, že nechceš, aby prarodiče, jsou-li jiné víry, indoktrinovali tvé děti v tom smyslu, že "já mám Boha a ten je jedinej pravej a kdo v něj nevěří, přijde do pekla". To zcela chápu a jsem téhož názoru, taky bych si nepřála, aby někdo mým dětem vykládal kategoricky cokoli, co se týká tak "nejistých" a osobních věcí, jako je víra.
Potud se shodnem a opravdu není třeba se proti tomu vehementně vymezovat a vlamovat se do otevřených dveří.
Spornej je pro mě bod 3), protože jsem pochopila, že si nepřeješ ani to, aby se prarodiče tomu dítěti o své víře vůbec zmiňovali nebo s ním hovořili o některých jejích bodech (což si představuju zhruba jako třeba: "babičko, proč dneska máme jahodový knedlíky a ne řízek"? "no, protože je pátek a to se postím a nechce se mi vařit každýmu něco jinýho" - "a babi, co, to znamená, že se postíš a proč" "no, to znamená, že v pátek nejím maso, protože věřím, že... atd".)
Možná ty tím myslíš něco jinýho, protože si nejsem jistá, kdy máš na mysli indoktrinaci a kdy informaci, ale já od začátku považuju indoktrinaci za nepřípustnou a celou dobu myslím informace tohoto typu, proč ten dotyčnej dělá něco jinak, než je to dítě zvyklý.
Snad se mi to povedlo dostatečně ujasnit, a tak se znovu ptám - vadilo by ti, kdyby prarodiče mluvili s tvýma dětma tak, jak jsem psala s těma knedlíkama?
Předchozí