Mandelinko, když tohle má každý jinak...já si třeba říkám taky, že bych to udělala jako ty, ale jak bych to pak udělala opravdu, to nevím, třeba bych se na to taky necítila....a moje mamka, když umřel táta, tak taky nedokázala ty věci hned vyklízet, i když ho tam všude viděla, tak právě proto, že to byly věci, které on měl rád, které s ním byly spojené...začala to postupně dávat pryč až po řadě měsíců...bylo vidět, že pak už na to byla připravená...první týdny se cítila bídně a nakonec šla k praktické, ta jí dala AD a navíc si ji pravidelně zvala (ze začátku třeba jednou týdně, nebo i častěji, mohla tam zajít kdykoli) - měla nějaký psychoterapeutický výcvik, takže si s ní vždycky klidně půl hodiny povídala, mohla s ní probrat cokoli...