Irmi, jak zde píšou ostatní, 6 týdnů je okamžik, kdy jsi přestála prvotní šok a "při vědomí" Tě držela nutnost pozařizovat vše okolo pohřbu atd. Teď teprve začíná období truchlení. Potřebuješ čas. V práci neber ohledy, řekni, že jsi krátce po úmrtí manžela a že se s tím potřebuješ srovnat, nesnaž se přepínat. Pokud jsou rozumní, pochopí, pokud nerozumní, radši bych si časem našla jinou práci. Teď rozhodně potřebuješ klidový režim, nepřepínat se. Na vyhazování věcí atp. je času dost, až na to budeš mít sílu, pustíš se do toho. Přijde to samo. Rozhodně je blbost to dělat násilně, jenom proto, že Ti někdo radí, že Ti to pomůže. Pokud to tak sama necítíš, nepomůže Ti to.

Já sama jsem první tři měsíce pracovně přestála díky obrovské podpoře kolegů, kteří měli pochopení, pomohli a tím pádem jsem pracovně zvolnila. Kamarádky zase nastavily rameno, na kterém jsem se vybrečela. Sourozenci zase pomohli s malým dítětem v okamžicích, kdy já sama nemohla. V nejhorších propadech jsem si pomohla nárazově Lexaurinem, ale tlumit celé období smutku antidepresivy nepovažuju pro mě za dobré...Taky mi pomohla akupunktura a byliny od Číňana.

Kritické jsou první narozeniny po úmrtí, první vánoce, první velikonoce, první dovolená a tak.

Minimálně jeden celý rok je to jako na houpačce... chvíli máš pocit, že už jsi z toho venku a pak to zase spadne dolů. Druhý rok se to začíná stabilizovat.

Doporučuji si přečíst knihu "Devátý dotek" od Mirky Šimkové.... deník vdovy, kde je to právě krásně popsáno. Pobrečíš si u toho, ale uvidíš, že podobně to prožíváme všechny a že všechno, co prožíváš, je normální.

Držím palce, zvládneš to....