Irmi, u nás to nebyly narozeniny, ale táta měl mrtvici na konci listopadu, ani ne měsíc před vánocemi, mamka už pro něj koupené dárky...ze začátku to vypadalo špatně, potom tak nějak přežíval v nemocnici, střídavě líp, střídavě vůbec nevnímal, skoro neviděl, polovinu těla měl ochrnutou...jenom jsme mu stačili říct, že bude mít vnuka, to ještě zaregistroval...ale ty první vánoce byly hodně smutné....pak to ještě vydržel do konce února, kdy odešel...já už v té době byla na rizikovém v porodnici, mamku jsem držela nad vodou aspoň po telefonu...syn se narodil týden po taťkově smrti...s mamkou jsme tenkrát měly hodně dlouhé hovory, nechtěla být u nás, chtěla být doma...my měli doma novorozeně, se kterým to taky nebylo vůbec jednoduché...ale postupně jsme se z toho tak nějak všichni dostali, ale trvalo to měsíce, než jsme byli z nejhoršího venku...