Irmi,jak ti rozumím, jak s tebou cítím.
Opravdu je 6 týdnů strašně krátká chvilka, já spala s manželovým trikem několik měsíců, věcí jsem vyklidila až si moje srdce a hlava řekli, možná v řádu týdnů, ale pomohlo mi, že to tam nebylo, že jsem na to neviděla.
Antidepresiva jsem začala brát zhruba po půl roce, asi jsem je potřebovala.Bylo to pro mě hodně náročné, dětem bylo 1 a 5let, domek nedostavěný. Já jsem údernice a hodně jsem se snažila se zabavovat práci, ale večery byly proplakanwé, i během dne jsem zůstala jen tak koukat a začala plakat, že už na nikdy.
Jak tu píšou, nejvíc bolely ty první Vánoce, první jeho narozeniny, doteď i po těch 8letech bolí dětí narozeniny, výročí dne kdy zemřel, besídky, koncerty.
Říká se, že čas tu bolest otupí, ani, otupí, spíš si člověk zvykne ale neuvěřitelně moc to bolí. A teď po zradě přítele ještě víc...
Drž se, klidně plakej, zkus si dělat nějaké malé radosti.
Ten kdo tohle neprožil, si nedokáže představit jak to bolí. Taky se najdou lidé v okolí, kteří dokážou říct, ale to už je dávno, to už je dobrý,né? Ne, není a nebude...