Kudlo, tvoje oblíbené téma, co?
Myslím, že to popisuješ dost strojově, protože jsi to asi nikdy nezažila.
Málokterý dospělý si jen tak z plezíru oprašuje dětské křivdy. Ovšem to upřednostňování jednoho sourozence nejvíc vidíš z toho dětství, protože tehdy v té rodině žiješ. Snažíš se povznést na srovnávání a na to, že se rodič může zbláznit radostí, když jeho protěžované dítě končí školu, má 15, 18 let atd., zatímco když se totéž děje tomu mladšímu, tak už to nikoho třeba moc nezajímá... Zpravidla takové chování dospělostí nekončí. Nejdřív tě rodiče srovnávají se sourozenci, pak srovnávají tvůj životní styl, pak tvé děti... V dětství to snášíš, protože od toho nemůžeš utéct a takový "srovnávací rodič" jen těžko prozře a omluví se. Pak to bouchne a jdeš z toho pryč, ale i tak tě občas zabolí, že vlastním rodičům jsi třeba nebyla dost dobrá, protože tě přes svou pýchu k protěžovanému sourozenci až tak moc neviděli.
Až moc často to vidíš optikou, že na vině je ten beztak "rozmazlený potomek", co si za to může sám, že není u svých rodičů tak oblíben. Jenže tak jednoduché to není.