Přidat odpověď
Ropucho,
jistěže setkala, sama to dělám a podle mě to dělá každý, ale po pravdě řečeno mě vůbec nenapadlo, že by mělo být něco špatného na tom, že člověk neupozaďuje sám sebe za všech situací a okolností ve prospěch druhých. Naopak pokud by to někdo takto dělal (tj. vždycky by se omezoval pro blaho svého dítěte na 100%) přišlo by mi to těžce patologické stejně tak, jako kdyby byl na opačném pólu extrémní sobec a všecko dělal jen pro sebe.
I hodně obětaví lidi, kteří znám, mají své meze a úplně všecko by neobětovali (nemluvím o tom, že by "nedali za dítě život" v extrémní situaci, ale v každodenním životě opravdu vždycky neustupujou tomu, co by chtělo/potřebovalo dítě). A myslím, že ani pro to dítě by to nebylo nic dobrého.
Je to všecko otázka míry a i individuálního posouzení, ale tady se bavíme o extrémech, a takto extrémních sobců moc nepotkávám (přičemž nechci tvrdit, že neexistujou)
Předchozí