Když si odmyslím to ostatní, co je špatného na každodenním kontaktu?

S mojí pěstounkou si voláme nebo se vídáme prakticky každý den, v žádném případě to neznamená žádnou pupeční šňůru (cca od 18 si dělám věci po svém).

Myslím, že v tomto to není, neštvala bych se za nepravým zajícem.

Klidně bych rodičům řekla, že jsem na manžela nadávala, ale teď se mi leccos rozleželo, že mi vlastně spousta věcí přestala vadit, a že se cítím špatně, kdybych o něm měla ošklivě mluvit.