Šuplíku,

já tam jádro pudla vidím v tom, že ti lidi, co by se měli vystěhovat, investovali do něčeho, co v danou chvíli nebylo jejich, a neměli to písemně ošetřené. A měli smůlu v tom, že "spadli" do situace, kdy měli na výběr - buď půjdou do takovéto nejistoty, ale budou bydlet, nebo to nerisknou a nebudou mít nic. (Na rozdíl od těch, kterým se "stihlo postavit", nebo naopak ještě ani neměli rozestavěno).

Oni to tedy riskli (a já to považuju za lidsky naprosto pochopitelné a v jejich situaci bych to riskla taky), ale teď to soud nechce uznat (protože dle litery tehdejšího práva to nebylo v pořádku).

Jak jsem pochopila (a třeba mě někdo opraví), tak pokud by dle Tvého příkladu všichni hypoteticky vložili milion, tak tito už bydlící klienti sice vložily milióny dva, ale ten druhý už vlastně "protiprávně", takže mají nárok dostat zpět jen ten první (jako všichni ostatní) a o ten druhý přijdou.

Já nerozporuji to, že mi to taky připadá velice nespravedlivé po více liniích (že by měli vystěhovat někoho, kdo neudělal nic jiného, než se pokusil ochránit svůj majetek v momentě, kdy se nemohl dočkat ochrany od státu nebo soudu, navíc ho vystěhovat z DOMOVA, což je pro spoustu lidí tragická rána, plus že všichni ti klienti dostanou (pokud vůbec) nominální hodnotu, kterou vložili před pětadvaceti lety ale která je dnes reálně už někde úplně jinde), ale tu nespravedlnost bych neházela na soudce, který o tom rozhodoval, protože ten prostě nemůže svévolně obejít právo (i kdyby s těmi podvedenými stokrát lidsky sympatizoval).