Já bych taky v pubertě neměla odvahu si domů někoho přivést
Z nějakého důvodu naše děti berou jako samozřejmost (vždy se ale předem ptají, informují, prodiskutovávají), že u nás mohou jejich protějšky přespávat - nevím, jestli je to dobře nebo špatně, mě samotné to připadá v pořádku, tak nějak to vyplynulo ze situace ... i když jsme všichni děsní introverti.

Zpočátku naše soukromí skřípalo, ale teď se to ustálilo na nějakých přijatelných kompromisech - cedulky na dveřích wc a koupelen a pod., v podstatě šlo o to, že všichni vycházejí ze zvyklostí ostatních, a podle toho si vytvořil každý svůj vlastní denní režim.
Ale nás je hodně a bydlíme v baráku, takže v podstatě šlo jen o zapracování dalšího člena do komunity .
Já to pojímám jako sociální studii , každý nově příchozí má zajímavé zvyky a osobnostní rysy, které by se jinak neprojevily, takže je to fajn i pro naše děti - vidí svoje drahoušky v situacích, které by se jim normálně nepřihodily.