Tak já si myslím, že jaký jsem člověk, taková budu i tchýně. Alespoň takovou mám zkušenost. Když se někdo vyžívá v kritice a pomlouvání sousedů nebo příbuzných, peskuje a sleduje svoje děti, smlsne si i na snaše nebo zeťovi, co by ne.
Já mám v příbuzenstvu hodně tolerantních lidí, takže jsem tyhle věci ani moc neznala. předstoupila jsem před tchýni s otevřeným a naivním srdcem, až za pár let mi došlo, jaký je to vlastně falešný manipulativní člověk. Ona na mne koukala s předsudky, myslela, že nic neumím, ničemu nerozumím, ale zároveň věděla, že přímým útokem nebo nic nepořídí. Tak mne tak různě pomlouvala za zády, ikdyž vůbec nebylo proč. Když měla krizi a potřebovala peníze, lhala nám, vymýšlela si historky a nárokovala si peníze z prodeje našeho bytu a obviňovala i mou vlastní rodinu - jim to teda nikdy přímo neřekla. No naučila jsem ji brát jako hysterku, manipulativní osobnost, která ale miluje své vnučky. Když tchýně nemá krizi, je to až na ten její neustálý kritický pohled celkem snesitelná ženská a hodně lidí ji má rádo. I já ji mám svým způsobem ráda, hlavně kvůli dětem, ale vím, jaká je a kdyby nebylo okolností, do svého života bych si dobrovolně nikdy nepustila. Na druhou stranu bych se o ní tyto věci ani asi nikdy nedozvěděla, třeba jako kamarádku bych ji měla uprímě ráda....
Ten rozdíl je markantní, moji oba rodiče se k dětem i jejich partnerům chovají s respektem, nic nepředjímají - pro švagrovky je nejlepší tchýně na světě. Táta teda není zcela respektující, ale je naprosto neškodný a není zlý, nikdy by o žádné švagrové neřekl nic zlého, to spíš už by lehce zkritizoval syny, ale mne třeba vůbec. Naši nebyli ideální rodiče za mého dětsví, ale teď jsou naprosto skvělí ve vztahu k nám. Škoda, že spolu jim to moc neklape...