Tak já znám i laskavou ironii, ale to je jedno.

Vyjadřovala jsem se k názoru, že člověk, který přiletí do něčího života ve věku 30 let, je stejně blízký jako vlastní dítě, jde-li o partnera toho dítěte. Jsem si jistá, že je to nesmysl. Případ ironie v nadsázce růžové jsem pokládala za dostatečně srozumitelný, protože nikdo nebude nikoho ani nenávidět, ani opouštět ani podvádět skrze rozdílný barevný vkus, s nímž byl pořízen bytový doplněk.

Převažující názory, že nikdy s dítětem nemluvím o jeho životě s partnerem, pokládám za neuvěřitelný a v jistém slova smyslu i nebezpečný. Dítě obvykle vede svůj první partnerský život, nemá zkušenosti, učí se to, koho se má ptát? Nemluvím o tom, že se mohou vyskytnout i patologické stavy a jejich signály by mělo okolí zachytit.