Mám to s vlastní matkou, se kterou jsem v častém kontaktu. Ze začátku nechápala, proč vnuk miminko nespí, když ho položím, proč se chce pořád chovat, že jsem ho to všechno jistě naučila. Přitom byl takový od novorozence. Proč nejí to a to, proč jí tak málo, proč tak bryndá, proč je u jídla tak hlučný. Vše musela okomentovat a drží jí to dodnes. Už se ale přizpůsobí jeho potřebám, ale ty komentáře.

Jinak by mě to od sestry hodně mrzelo, jistě bych si to s ní chtěla vyříkat, nedokázala bych držet hubu a krok. Copak ty ženské zapomínají, že je to i náročné, že ty mimina člověk nepředělá? Naštěstí rostou a lepší se to, jak píšeš, ten rok to ještě vydržíš a bude líp.