mě vzala tchýně iluze o tom, že dříve se lidé vychovávali v úctě jeden ke druhému...
naopak mi ukázala, že lze přežít i bez jídla mnoho let (ovšem ten vliv na inteligenci je dooost patrný)
mě to naučilo, že být slušně vychovaná a uctivá ke starším, navíc matce svého manžela, není vždy výhra a že je potřeba občas tuto část odložit a stát si tvrdě za svým i za cenu zvýšení hlasu, přiostření slovníku a bohužel i varováním o možnosti nechat vyvést PČR....

s tchýní je sranda

manžel by jistě taky nepěl zcela jasnou chválu na svoji tchýni.. naší mámy je taky dost... zejména poslední léta... na druhou stranu naši nám dost pomohli, když jsme byli ještě studenti.... takže bych řekla, že užitečnost je 50/50

já jsem řekla, že jako tchýně budu hodná, vnoučata pohlídám ráda, ale určitě ne na písknutí, leč chápu, že občas je potřeba řešit věci dost operativně... zasahovat jim do domácností odmítám a to fakt dělat nebudu! protějšky svých dětí budu brát tak, že je to jejich život, já s nimi nežiji a jaký si to udělají, takový to budou mít.