Taky treba prvni den v cizim prostredi nejdu, ale pak se to srovna. Kdyz jsme driv teba cestovali 4-6 nedel po J Americe nebo po Asii, dokazalo si to telo naopak nacasovat prave nekam do restaurace nebo hostelu na zachod, aby me to pak nechytlo pri 12i hodinove ceste busem, nekde ve meste, ve skalni stene nebo jinem nevhodnem miste. Uplne me prekvapilo, jak se telo rychle preorientuje a kdyz neni domaci komfort, najednou se za vhodny povazuje kazdy jen trochu civilizovany zachod a narozdil od domaciho prostredi, kde chodim pravidelne rano, jsem pri cestovani chodila v kteroukoliv dobu jsem potkala zachod, jak na povel.
Jeste mam zajimavou zkusenost z kempu a taborsit, kde prespavali hlavne lezci, kteri chteli jit na velkou rano, aby pak pres den nemuseli resit nekde ve stene - pravidelne kazde rano jsem potkavala pred zachody preslapovat ty same lidi - premlouvali svoje streva k vyprazdneni a mezi jednotlivymi pokusy se to pred zachodky pokouseli urychlit ranni cigaretkou. Kazdy den stejni lide, stejny problem, velka sounalezitost.