valkýro, je těžké říct, jak by člověk v podobné situaci reagoval... hodně lidí se prostě do takové situace vůbec nedostane... já třeba minimálně
působím na ostatní tak, že si na mne nikdo nedovoluje... prý je to ksichtem
a když už si na mne někdo něco dovolí, stačí se obvykle dlouze zadívat do obličeje, případně pronést něco nepěkného (vzbudí to totiž mé zlé já, které disponuje pohotovým jazykem a schopností hodit ironickou poznámku, která fakt raní)
je to asi vypěstovaná schopnost z dětství, kdy jsem si potřebovala obhájit vlastní prostor před fyzicky zdatnějšími sestrami i před některými dětmi... pořád se to hodí