hele, Libiku, s takovouhle sebelítostivostí se běž vycpat.

Nebo teda sama neprovokuj - do nevěřících reješ teda docela dost, ale sama se nějak podivně vztahovačně čílíš, že oni by do tebe snad možná rejt mohli, ač to nedělaj, a že si určitě myslej něco špatnýho, ač si to nemyslej..

Mně vůbec nepřijde k smíchu něčí víra a beru ji vážně, ale k smíchu mi přijde považovat ji za jediný možný řešení a okázale litovat někoho, kdo nevěří, ve stylu "však ty stejně jednou nakonec poznáš, blbečku, že Bůh je, i kdyby ses tomu bránil sebevíc".

Já tě taky nelituju, pokud věříš a dělá Ti to dobře, tak je to super, znám spoustu skvělých věřících, ale ta skvělost spočívá mimo jiné v tom, že tu svou víru nikomu NECPOU způsobem, že by to měl taky zkusit a že oni vědí a on ne.