libiku, já svého času hrozně milovala debaty o bohu (oprava: já miluju debaty ) a strávila jsem mnoho hodin s věřícími, kteří měli pocit, že mě musí přivést na správnou cestu... tím, že jsem vždycky opravdu debatovala a chtěla vědět víc, ztráceli se mnou opravdu hodně času - já dost možná i chtěla uvěřit, mluvím o devadesátých letech, kdy většina mých vrstevníků hledala "něco", ale přesto mě nikdy nic z toho nedokázalo oslovit vnitřně, pořád jsem narážela na další a další věci, které mě od víry spíš odrazovaly... v závěru dneska mohu říct, že respektuju víru, ale nemám ráda náboženství
(mám nějakou vlastní víru v cosi - "moc?" daleko přesahující člověka)