Kudlo, ani ne tak se strefovat do necich slabin, ale tak nejak styl: obratne pozmenis synonymum ve vete, casto pridas sluvko sem, sluvko tam, kdyz pises, na co reagujes, cili ze timto zmenis vyznam toho, co dotycna napsala. Casto si to sama sobe nekym napsany text nejak vysvetlis, jak to chapes, i kdyz to bylo napsano podstatne jinak, a odpovis posleze na to, cos napsala ty sama, ne ten, na koho reagujes -coz neodpovida tomu, co bylo presne napsano a diskuze veme obrat jinym smerem - puvodni pisatel ti vysvetluje, ze nic takovy nenapsal, ty to opet ponekud malicko pozmenis a velice se podivujes, ze ted pisatel tvrdi neco jineho, a tak dale a tak podobne - z cehoz se vyvinou dlouhe prispevky o nice, protoze se podstatne ty a puvodni pisatl (vetsinou teda ja) dohadujeme o tom, co vlastne bylo psano, jak to bylo mysleno, jestli to tam vubec bylo a kdyz to tam nebylo, tak co tam vlastne bylo, kdyz jsi to pochopila taklhle - a je to obvykle na nekolik kolecek. Slovickareni.

To je tezke priblizne vysvetlit, co lidi stve - mne to nestve, mne bavi citit vyznam slov a jak se ten vyvelice jednoduse muze pozmenit (a kolikrat nekoho velice slusne zmenou formulace vety nekoho poradne nadzvednout), ktera meni podstatu napsaneho, a jsem celkem cvicena jazyk takhle pouzivat a timhle se cvicim i vic. Ale prevazne to lidi velice stve, protoze prakticky se clovek nikdy nedostane k jadru veci, kterou vlastne diskutujeme. A taky to muze byt povazovano jako urazka - hlavne pro lidi, ktery tohle nebavi, nebavi je cist dlouhy spisy a premejslet, co vlastne basnik chtel rick, kdyz furt tvrdi, ze to vlastne vubec nerek a rek neco podstatne jinyho, a pak se mu dokazuje, ze chtel rict todle a dotycnej dokazatel to vi daleko lepe nez samotny basnik.
Tak nak.