Pokud jde o "erární kyblíčky", tak jsem detekovala rozdíly mezi "hřišťovou dobou" obou mých dětí, a to jsou jen o 3 roky od sebe. U staršího syna bylo normální, že si děti různě po hřišti roznosily bábovičky a spol. a hrály si s vlastními i cizími celkem bez potíží (samozřejmě se nesmělo brát nikomu nic z ruky). Kdo pak šel domů, tak si pohledal a posbíral svoje a šel (což tedy byl někdy neřešitelný úkol zejména pro tatínky, ale to je samostatné téma) Když jsem začala chodit na hřiště s mladší dcerou (syn už byl ve školce), zjistila jsem, že najednou má docela dost lidí svoje obyčejné plastové bábovky a lopatky podepsané (vypálené monogramy a pod.!) a děsně na nic lpějí - na těch samých hřištích a v naší celkem "nechudinské" čtvrti ... Ani vlastně nevím, jak je to teď, po dalších cca 6 letech