Blbý je, že ty děti doma prudí a ven chtějí, i když je tam odporně. Mně se hrozně zřídka stává, že se mi něco nechce. Jak jsem hyperaktivní, tak do všeho vlezu po hlavě. Nikdy mě nenapadne ráno přemýšlet, že se mi nechce jet do práce/na nákup/k našim nebo cokoliv. Ale zimní mateřská byla vždycky jedno velké nechtění, co se týče venčení dětí. S jednou kámoškou jsme pak chodili venčit v podvečer k potůčku a brali sebou flašku vína a předražené skleničky, abychom si připadaly, že nejsme zoufalkyně, ale že máme piknik.