pro děti jsem byla (a jsem) ochotná udělat hodně, ale mateřská centra, místní hřiště a pískoviště ne... nesnášela jsem potřebu ostatních matek se přátelit... já klidně i ty bábovky plácala, houpala, pletla věnečky, kopala do míče, ale ne doma, kde nás oslovovaly ostatní matky a nehodlaly se smířit s tím, že já si s nimi nepokecám... takže my jsme objížděli vzdálenější, ideálně pražská, anonymní hřiště, doma jsme chodili k lesu, na hřbitov nebo do polí...