Já jsem asi spíš pro dva pokoje, pokud teda nemáte uspořádání jako v "Jak se krotí krokodýli", že máte části společné.

Úplně ideální by mi přišlo to, o čem sním u nás, a to propojit schodištěm pokoj velkého syna se spodním patrem. (u nás teda motivováno jinak, než že by bývalá bydlela pod náma, to teda fakt ne..., ale nemusel by chodit přes "nás", když se třeba vrací z pařby až k ránu a tak - už je mu teda skoro 18).

Čili, já bych, pokud je dispozice obou bytů stejná a jsou nad sebou, dala synovi dva pokoje přímo nad sebou a udělala bych mu tam "průlez" - schodiště, žebřík atd. Pak by nemusel mít "stejný pokoj 2x", ale mohl by mít třeba v patře spaní a klidovou zónu a v nižším patře třeba PC část, pracovní stůl atd. Do obou částí by měl přístup z obou bytů, takže by bylo jedno, jestli je u táty nebo u mámy.