No, to fakt nevím. Jak buzení, tak ponocování znám, ale spíš krátkodobějšího charakteru a u menších dětí. Obě děti se často budily kolem 10 měsíců a "chtěly mléko", tj. chtěly se přisát, vyřešila jsem ukončením nočního kojení (u syna v pohodě, u dcery asi týdenní boj). Ponocování provozoval jen syn asi kolem 7-10 měsíců, byl v noci třeba hodinu vzhůru, řešila jsem přesuneme do dětského pokoje, aby spal alespoň manžel a při tlumeném světle já ležela a klímala, dítě se po mě všelijak plazilo. Přešlo to časem samo.
V tvé situaci si myslím, že prostě potřebuješ nezbytně nutně vystřídat, vyspat se a uklidnit situaci. Řekla bych, že v tom stresu "zase se budí", "zase bude vzhůru" přenosem "vystresuješ" i to dítě, ale to asi není něco, co ovlivníš "vůlí". Prostě potřebuješ nějak zajistit, aby ses nějak rozumně vyspala, i když je dítě takové, jaké je. Neřešit jak spí dítě (které zřejmě v důsledku svého "nespaní" nijak nestrádá?), ale jak se vyspíš ty - protože ty tím trpíš.